Ana səhifə

Scénář publicistického pořadu Reportéři ČT ze dne 11. 2015


Yüklə 145.93 Kb.
tarix15.06.2016
ölçüsü145.93 Kb.
Scénář publicistického pořadu Reportéři ČT ze dne 9.11.2015

Studio:
Choroba, na kterou zemřel Stanislav Gross, se prý dá zpomalit, slibuje renomovaná vědkyně. Kolegové ji kritizují. Výzkum nebo obchod s nadějí?


60 let od zavraždění slovenského exilového politika Matúše Černáka, čin StB odhalují nové důkazy

Obchod s nadějí

Marek WOLLNER, moderátor

--------------------

Reportéři ČT objevují nové kauzy a přinášejí reportáže. Jako každé pondělí se o ně s vámi podělíme. Dobrý večer.

O nemoci se záhadnou zkratkou ALS většina z nás donedávna nevěděla. Kromě rozšířené internetové výzvy k polévání ledovou vodou jsme ji mohli zaregistrovat, když s ní bojoval bývalý premiér Stanislav Gross. Choroba je to velmi vážná a dosud na ni není lék. Mezi potřebným udržováním naděje a využíváním zoufalé situace nemocných vede tenká čára. Podle vědeckých kapacit ji překračuje renomovaná vědkyně. Mimo schválený výzkum poskytuje některým pacientům terapii, jejíž účinek není potvrzený. Přesto lidé za iluzorní naději platí desetitisíce korun. Více Markéta Dobiášová.


Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Znáte někoho, komu by ty kmenové buňky pomohly? Znáte někoho?
Daniel VAŠÁK

--------------------

Ne, ne. Já nikoho neznám.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

U některých pacientů se ukázalo zpomalení.
Zdeňka VAŠÁKOVÁ, matka Daniela

--------------------

Já nebudu paní profesorce sahat do svědomí. Musí vědět sama, co říká a proč to říká. Nevím, nevím, fakt nevím, já to nechápu.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Kolik jste za to zaplatili?
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

Sto padesát tisíc.
Václav HOŘEJŠÍ, ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR

--------------------

Já se obávám, že v tady tom případě máme co do činění s něčím, čemu se někdy říká neetický obchod s nadějí těch pacientů.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Dan Vašák. Před zhruba dvěma lety mu lékaři diagnostikovali ALS, amyotrofickou laterální sklerózu. Nemoc, u níž lékaři neznají příčinu, nemoc, na kterou v medicíně neexistuje lék.
Zdeňka VAŠÁKOVÁ, matka Daniela

--------------------

Dan hodně cvičil, hodně na sobě pracoval a dlouho ho bolely nohy. Šel k obvodnímu lékaři a ten ho poslal na neurologii do Motola, kde mu zjistili ALS.
František VAŠÁK, otec Daniela

--------------------

Nevěděli jsme, co od toho můžeme očekávat, no. Až po tom, když jsme blíže poznali, co to, ta nemoc znamená jako, tak z toho byla celá rodina hodně vyděšená.
Zdeňka VAŠÁKOVÁ, matka Daniela

--------------------

Já jsem řekla, tak, a teď ho z toho dostanem. Já jsem si ještě tenkrát myslela, že to jde nějak zastavit, vyléčit.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Amyotrofickou laterální sklerózou v České republice trpí zhruba tři sta lidí a u nás se dostala do povědomí poté, co jí onemocněl i bývalý premiér Stanislav Gross. Jak je tato nemoc vzácná, je i zákeřná. Pacientům postupně ochabuje svalstvo v celém těle nebývalou rychlostí. Od vyřčené diagnózy lidé do pěti let umírají. S Danem Vašákem jsme začali natáčet před rokem. Tou dobou s nemocí bojoval už dva a půl roku.

Dane, můžete chodit?


Daniel VAŠÁK

--------------------

Ne, nemůžu.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Můžete hýbat rukou, rukama?
Daniel VAŠÁK

--------------------

Moc ne. Minimálně. Hodně málo.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Můžete mi ukázat, jak třeba dokážete pohnout rukou? To je maximum?
Daniel VAŠÁK

--------------------

No.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Dan Vašák i jeho rodina zkoušeli všechno. Doplňky stravy, léčitele. Dan nakonec doufal v pomoc terapie s kmenovými buňkami, se kterými se v mnoha medicínských oborech experimentuje všude na světě. Neurologové jsou však v případě efektu kmenových buněk u neurodegenerativních chorob, jako je ALS, zatím skeptičtí.
Karel ŠONKA, předseda České neurologické společnosti

--------------------

Nemáme žádný dostupný důkaz o tom, že by kmenové buňky pomáhaly u amyotrofické laterální sklerózy. Ani u nás, ani ve světě.
Jan ROTH, neurolog, 1. lékařská fakulta UK a VFN v Praze

--------------------

To je prostě věc, která se teprve odehrává ve výzkumech. To není věc, která by se odehrávala v běžném klinickém zkoušení. A my vlastně nevíme, jestli to bude splňovat ta očekávání, které jako lékaři na to klademe u různých chorob.
Jan JÜPTNER, mediální analytik

--------------------

Za poslední dva roky jsme zaznamenali čtyřicet devět příspěvků, ve kterých figurovaly kmenové buňky jako pomoc pacientům stižených chorobou ALS. A v těchto čtyřiceti devíti příspěvcích hrála hlavní roli paní profesorka Eva Syková, která tuto léčbu propaguje jako velkou naději, ne-li jako naději jedinou.
Zdeňka VAŠÁKOVÁ, matka Daniela

--------------------

Dan tomu věřil strašně. Vždyť jsme se na to upínali hrozně. Všichni.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Eva Syková je česká vědkyně, lékařka, držitelka státního vyznamenání, ale také politička, senátorka za sociální demokracii, poradkyně premiéra Sobotky, první místopředsedkyně Rady pro vývoj a inovace, je členkou výzkumné rady Technologické agentury a je jedním z vědců, kteří se specializují právě na význam kmenových buněk. S nimi v minulosti dávala naději například nemocným s poškozenou míchou, dnes pacientům s amyotrofickou laterální sklerózou.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

My máme výsledky na zvířatech, které ukazují, že ta zvířata přežívají mnohem déle, že tam vznikají morfologické změny, že se tam zachrání prostě ty buňky v míše, které odumírají při amyotrofické laterální skleróze.
Pavel KLENER, profesor, 1. lékařská fakulta UK a VFN v Praze

--------------------

Opírat se o to, že ty klinické efekty byly zjištěny třeba experimentálně na zvířatech, to je velmi nespolehlivé, protože znám případy třeba protinádorových léčiv, které velice dobře fungovaly u experimentálních zvířat, a když se potom začaly zkoušet u pacientů, tak se zjistilo, že u člověka to nemá žádný efekt.
Pavel HOBZA, Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR

--------------------

Jsme teď na půdě Ústavu organické chemie a biochemie a my máme jeden úžasnej příklad. Profesor Antonín Holý z našeho ústavu, který vymyslel nejúčinnější léky proti HIV, proti AIDS. Na ten lék přišel v devadesátých letech. Věděl, že je účinný na, na zvířatech, věděl, že je účinný na kontrolním vzorku, a mlčel. Až po patnácti letech vystoupil na tiskové besedě na Národní třídě a řekl, mám lék. To je profesionální, tak se to má dělat. A platí to ve všech oblastech, kde mluvím o zdraví, dokonce životě pacientů.
Jan ROTH, neurolog, 1. lékařská fakulta UK a VFN v Praze

--------------------

Vlastně ani nevíme, jestli to funguje. A v tom vidím ten problém s tou nadějí. Protože kdybysme věděli na základě evidence space, medicíny, medicíny založené na klinických důkazech, že to funguje a že běží další studie, tak pak to budu chápat.
Pavel KLENER, profesor, 1. lékařská fakulta UK a VFN v Praze

--------------------

Do té doby by jako se mělo trošku přestat s takovou tou reklamou, která mnoho pacientů vede ke klamné naději, že tohle bude věc, která jim pomůže.
Pavel HOBZA, Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR

--------------------

Já vám řeknu případ z našeho ústavu. To, co se ukázalo být naprosto zázračné na potkanu, mělo naprosto nulovej účinek na člověku. Ale bohužel se stalo to, a o tom bych chtěl mluvit, desítky a stovky pacientů a rodin volaly k nám do ústavu, jak to, že tu látku nechcete uvolnit, proč mi ji nedáte? Volali lidé, kteří byli terminálně nemocní, dejte nám ji. Volaly rodiny, který byly, pacientů, ne, ale to nejde. Ta látka byla neúčinná. Ta mohla by ten jejich život dokonce, ještě ten konec toho jejich života zhoršit. Takhle se prostě nemůže postupovat.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

A to ještě nevíte ale, jestli teda prodlužují život.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

Tak u něk..., my máme jenom data od těch pacientů, které máme, a u některých pacientů se ukázalo zpomalení.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Hm, a řádově v týdnech?
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

Řádově měsíců.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Řádově měsíců asi.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

Při té malé dávce jednou, řádově měsíců.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Paní profesorka Syková hovoří o pacientech, kteří byli zařazeni do jediného povoleného experimentálního výzkumu na lidech, do klinické studie. Provádí se od roku 2012 v motolské nemocnici v Praze. Tam lékaři dvaceti šesti pacientům s ALS postupně odebrali a poté aplikovali vlastní namnožené kmenové buňky z kostní dřeně a zjišťují, zde je taková terapie bezpečná. Jedním ze zkoušejících lékařů je i doktor Homola.

Dá se v tuto chvíli říci, že by se po aplikaci kmenových buněk někomu z těch pacientů prodloužil život? Dá se to takhle říci?


Aleš HOMOLA, neurolog, 2. lékařská fakulta UN a FN Motol

--------------------

To se nedá říct, protože my nevíme, jak by se ta choroba vyvíjela bez té aplikace.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Že by to někomu prodloužilo život se teda říci nedá.
Aleš HOMOLA, neurolog, 2. lékařská fakulta UN a FN Motol

--------------------

Nedokážeme říct, jestli jsme někomu dokázali prodloužit život touto jednou aplikací.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Vy jste byl zařazený do klinické studie, do testování. Pomohlo vám to? Sledoval jste nějaký, nějaký vývoj, nějaké zlepšení?
Daniel VAŠÁK

--------------------

Vzhledem k tomu, že jsem byl ve velmi dobrém stavu, tak to nejsem schopný zhodnotit, ale necítil jsem nic. Nemělo to vzhledem k mému zdraví žádný účinek.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Necítil jste na sobě žádný účinky.
Daniel VAŠÁK

--------------------

Ne.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Kmenové buňky pro klinickou studii dodává toto pracoviště. Je to polosoukromá společnost Bioinova. Kromě soukromých investorů v ní má čtyřiceti devíti procentní podíl státní Ústav experimentální medicíny v čele s Evou Sykovou.

A tady se teda ty kmenové buňky vyrábí? Kultivují? Nebo ...


Petr BAŽANT, jednatel, Bioinova

--------------------

Nasazují, kultivují a sklízejí.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Bioinova celý výzkum v motolské nemocnici financuje. Sami pacienti totiž podle zákona za experiment nic platit nesmí.

Jak to dlouho trvá, než se ty kmenové buňky takhle vyrobí?


Petr BAŽANT, jednatel, Bioinova

--------------------

Zhruba týden. A když se používají vlastně dvě pasáže nebo tak, tak tři týdny, měsíc.
Jan ROTH, neurolog, 1. lékařská fakulta UK a VFN v Praze

--------------------

Já paní profesorku Sykovou osobně příliš neznám. Já jsem se s ní samozřejmě několikrát setkal. Co já vím, že ona je na evropském měřítku velmi renomovaná vědkyně, která má obrovské množství publikací a vědecké renomé. Co mě ale strašně mrzí, je, že neurologickou obcí jdou takové zvěsti, že vlastně ona podává, nebo její tým podává kmenové buňky lidem mimo studii, že to je podmíněno nějakými penězmi ve formě sponzorských darů, to, to podání. Toto jsou zvěsti, které se šíří, a asi jediná rozumná věc je, aby paní profesorka někde otevřeně vystoupila a řekla, jak to všecko dělá ona, jak to všecko dělá její tým. A, a vyvrátila tyhle ty zvěsti, které nepochybně z etického hlediska, to tak nemůže být.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

Tak to není. Pacienti mohou samozřejmě dávat sponzorské dary, ale ty dávají minimálně. Ve skutečnosti to především dávají různé firmy nebo i, i vědci. A pacientům je řečeno, že nemáme na to peníze, pochopitelně firma na to žádné peníze nemá. A pokud chtějí přispět na výzkum, protože ta klinická studie je výzkum, pokud chtějí přispět na výzkum, tak mohou přispět, ale neopravňuje je to k žádnému tomu, že oni určitě dostanou ty kmenové buňky.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Tohle je Lubomír Kopal z Bruntálu. Jeho příběh jsme začali natáčet loni na podzim. ALS měl tehdy přes dva roky. I on chtěl být zařazen do oficiální klinické studie, kterou provádí motolská nemocnice. Tam ovšem zařazen nebyl. Místo toho dostal kmenové buňky neoficiální cestou. A za sto padesát tisíc.

Vy jste chtěli do klinické studie? Chtěl jste být součástí klinické studie?


Lubomír KOPAL

--------------------

Chtěl jsem být součástí, ale dlouho by to trvalo. Tam nám řekli měsíc nebo půl roku.
Denisa PERĎOCHOVÁ, přítelkyně Lubomíra

--------------------

Tak nám byla nabídnuta možnost, že pokuď seženeme těch sto padeást tisíc na tu aplikaci, tak že půjdeme hned.
Lubomír KOPAL

--------------------

Tak samozřejmě jsme sehnali peníze v rodině a ty jsme darovali Buněčné terapii a šli jsme hned na aplikaci.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Buněčná terapie je spolek, který sídlí na stejné adrese jako společnost Bioinova, která, jak už víme, pro pacienty v klinické studii kmenové buňky vyrábí. Předsedkyní spolku je Eva Syková. Poté co Lubomír Kopal složil na účet Buněčné terapie stopadesátitisícový dar, vyrobila Bioinova soukromě, mimo klinickou studii, kmenové buňky i jemu.

Kdo vám řekl, nemusíte tady čekat, když dáte na organizaci Buněčná terapie sto padesát tisíc, můžete dostat kmenové buňky hned?


Denisa PERĎOCHOVÁ, přítelkyně Lubomíra

--------------------

No, to nám řekla paní Křížová.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Vy jste věděli, kdo je paní Křížová?
Denisa PERĎOCHOVÁ, přítelkyně Lubomíra

--------------------

No, ze začátku ne, ale potom vlastně, že je to pravá ruka paní profesorky Sykové.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

Ne, tak to není. Nikdy jim to nebylo nabídnuto. Naopak pacientům bylo vždycky řečeno, že si to nemohou platit, že je tady jedině, jediná možnost je, že jim to uhradí ta nadace. A ta nadace sbírá peníze z různých zdrojů. Z různých zdrojů. A oni pokud to dají na výzkum, tak to rozhodně není tak, že rozhodně dostanou kmenové buňky. Nemusí je vůbec dostat. A nemusí, je to prostě dar na výzkum.
Denisa PERĎOCHOVÁ, přítelkyně Lubomíra

--------------------

No, nám bylo jenom prostě řečeno to, že nesmíme nikde zveřejňovat to, že my si hradíme vlastně, nebo že my bychom si chtěli hradit tu aplikaci. Musí to být prostě prostřednictvím daru, protože oni na ten výzkum nesmíjou vybírat peníze od pacientů.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Dají se aplikovat ty kmenové buňky mimo klinickou studii?
Aleš HOMOLA, neurolog, 2. lékařská fakulta UN a FN Motol

--------------------

Existuje výjimka, která vlastně podléhá oznamovací povinnosti na Státní ústav pro kontrolu léčiv, takže lze to aplikovat i mimo klinickou studii.
Lucie ŠUSTKOVÁ, mluvčí, Státní ústav pro kontrolu léčiv

--------------------

Pokud se používá neregistrovaný léčivý přípravek, což je tento případ, tak ti lékaři mají ze zákona povinnost nám tuto skutečnost hlásit. To znamená, pokud povinnost splní a nahlásí nám to, tak my o tom samozřejmě víme.
Aleš HOMOLA, neurolog, 2. lékařská fakulta UN a FN Motol

--------------------

Nicméně zatím pro to nejsou žádné doporučení, aby se to tak mělo stávat, protože ta léčba je dosud neověřená, tudíž není důvod, aby ti pacienti tuto terapii podstupovali mimo klinickou studii.
Lucie ŠUSTKOVÁ, mluvčí, Státní ústav pro kontrolu léčiv

--------------------

V roce 2014 máme nahlášeno celkem jedenáct pacientů, kterým byl tento přípravek aplikován. Za rok 2015 máme do dnešního dne nahlášeno celkem sedm pacientů, kterým byly, byl tento léčivý přípravek podán.
Aleš HOMOLA, neurolog, 2. lékařská fakulta UN a FN Motol

--------------------

Určitě to není správné, protože ta léčba je dosud neověřená. Proto by ti pacienti si za tu léčbu neměli platit, jednoznačně. Ani by ji neměli podstupovat.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Problém ale je, že i sám doktor Homola, který aplikaci kmenových buněk mimo klinickou studii kritizuje, se na ní sám podílí.

Můžu se zeptat, kde vám aplikovali ty kmenové buňky?


Lubomír KOPAL

--------------------

Já nevím, jak se to tam jmenuje, ale vím, že to bylo kousek od Národního divadla v Praze. Naproti.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Kdo vám to aplikoval z lékařů? Kdo u toho byl?
Lubomír KOPAL

--------------------

Pan doktor Bojar a i pan doktor Homola.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Vy jste někdy mimo klinickou studii aplikoval ty kmenové buňky?
Aleš HOMOLA, neurolog, 2. lékařská fakulta UN a FN Motol

--------------------

U žádného pacienta jsme mimo klinickou studii tu léčbu neaplikovali.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Pan doktor Homola se měl podílet na aplikaci kmenových buněk spolu s doktorem Bojarem na jeho soukromé klinice. Pan doktor Bojar je také součástí týmu, který testuje pacienty v rámci schválené klinické studie v motolské nemocnici.
Aleš HOMOLA, neurolog, 2. lékařská fakulta UN a FN Motol

--------------------

Tak, teď si nevybavuju pana Kopala.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

V ordinaci pana doktora Bojara mělo dojít k aplikaci kmenových buněk. A ...
Aleš HOMOLA, neurolog, 2. lékařská fakulta UN a FN Motol

--------------------

Že jsem je aplikoval, nebo ...
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

No, údajně jste tam byl u té aplikace vy a pan doktor Bojar.
Aleš HOMOLA, neurolog, 2. lékařská fakulta UN a FN Motol

--------------------

Hm, nevybavuju si teďka pana Kopala.
Martin BOJAR, neurolog, 2. lékařská fakulta UK a FN Motol

--------------------

Bylo to pár lidí, kteří měli nebo mají ALS. A jestli platili sponzorský dary, tak se obraťte na občanské sdružení. A sponzorský dar nedávali za aplikaci buněk, sponzorský dar dávali za kultivaci, která něco stojí. Peníze jsme od pacientů, naše klinika, žádné nedostávali. A pokud vás zajímá, jak to bylo s dary nebo s příspěvky na kultivaci kmenových buněk, tak se musíte zeptat lidí z toho občanského sdružení.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Neměli by za to platit. Že jo.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

Neměli. Ale pak by to nemohli zase dostat, protože my když do té nadace nenasbíráme nějaké peníze, tak nemůžeme žádný buňky vyrábět. My nejsme prostě výdělečná společnost.
Petr BAŽANT, jednatel, Bioinova

--------------------

Ta výroba stojí minimálně sto padesát tisíc. Každý vstup do čistého prostoru stojí pět set korun a na každou tu kultivovanou šarži je těch přístupů asi dvacet. A to třeba ty čistý prostory u měření počtu částic, to jenom validace těch čistých prostor stojí sto dvacet tisíc.
Jan ROTH, neurolog, 1. lékařská fakulta UK a VFN v Praze

--------------------

Já chápu, že oni to musí vyrobit. Tak na to mají mít nějakej grant a těm lidem tu naději dávat, a ne prodávat.
Pavel HOBZA, Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR

--------------------

Pacient by se neměl za žádnou cenu finančně podílet na tom, ve smyslu, že by měl platit, jako ono by to mělo být možná naopak, že by měl dostat teda něco za to, že přispívá k testování toho léku. Ale určitě by se neměl na tom podílet. To nejde, to proboha nejde.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Naději v kmenových buňkách hledali i Štrejbarovi. Milena Štrejbarová má už zhruba rok ALS ve velmi pokročilém stadiu. Nefunkční svalstvo má po celém těle. Komunikuje už pouze prostřednictvím speciálního počítače, který snímá pohyby jejích očí.

Paní Štrejbarová, proč jste do toho chtěla jít?


Milena ŠTREJBAROVÁ

--------------------

Naděje.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Vloni na podzim paní Štrejbarová chtěla dostat kmenové buňky v rámci klinické studie v motolské nemocnici.
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

Dokonce nás pozvali na pohovor a, řekněme, test, jestli ještě manželka může do studie vstoupit nebo už ne, ale podle jejich kritérií už bylo jako pozdě, že už ta nemoc byla moc rozvinutá, takže do tý studie se nedostala.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Milena Štrejbarová ale kmenové buňky nakonec dostala. Bioinova jí je vyrobila mimo klinickou studii. I ona ale musela nejdříve složit sponzorský dar sto padesát tisíc.

Kdo vám nabídl, že vám poskytne ty kmenové buňky vaší paní tedy za peníze? Že tam to problém není. Kdo vám ...


Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

No, Bionova.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Bioinova.
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

Bioinova.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Kdo vám vysvětlil, jak to funguje, za co platíte, jaký bude nebo nebude progres? Co vám k tomu řekli?
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

Doktor Syka s námi hovořil několikrát před tou aplikací.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Pardon, ještě jednou?
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

Doktor Syka.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Syn paní profesorky Sykové. Co vám k tomu řekl?
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

No, spíš praktické záležitosti ohledně, ohledně zavedení. Potom, že tady je určitá naděje na zlepšení. Dokonce říkal o zastavení něco, ale my jsme realisté.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Vám řekl, že se to může zastavit, ta nemoc?
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

Ne že přímo, že bysme to zastavili, ale že se pokusíme.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Vlastně tuhle tu praxi nabízí váš syn těm pacientům. Že mohou ...
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

Nenab..., on jim nic nenabízí. Vůbec ne. On pracuje v Bioinově. A nic jim nenabízí. Jak to myslíte, že jim něco nabízí? Já znova říkám, abyste nepoužívala výraz, že jim něco někdo něco nabízí. Nikdo jim nic nenabízí, těm pacientům. Nikdo.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Kolik jste za to zaplatili?
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

Sto padesát tisíc.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Byly to vaše soukromé peníze?
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

My jsme pořádali sbírku, takže nejenom naše peníze. Byly to peníze i jakoby dárců.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Dali jste do toho i nějaké svoje peníze?
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

No, a co, jak, co mám v tom udělat? Zkoumat, jestli tam nemají něco svýho soukromýho?
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

To asi ale není v pořádku, ne? Že si za to vlastně jakoby platí.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

Proč? Já myslím, že když nám řeknou, že mají sbírku a že si na to nasbírali, tak že je to naprosto v pořádku.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Tak oni vám to takhle řeknou, protože ono by to tak být řečeno podle zákona, aby to nebylo v rozporu se zákonem, tak by to tak být řečeno mělo. Proto je to sponzorský dar, že jo.
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

Pak se ozvali ještě jednou, že budou opět provádět aplikaci, jestli se chceme zúčastnit.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Proč jste se nezúčastnili?
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

No, protože jsem řek, že to zaplatíme až potom, a tak že teda ne, no.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Jako peníze jste museli složit předem?
Milan ŠTREJBAR, manžel

--------------------

Hm. Říkali dokonce, že mají špatnou zkušenost, že nějakému pánovi to aplikovali před předáním peněz a že už žádné peníze neviděli, takže od té doby že to dělají jinak. Nejdřív se platí, pak se aplikuje.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

Jinými slovy, my už to neděláme a ti pacienti si můžou poděkovat takovým lidem, jako jste vy.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Mně?
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR

--------------------

No jo, když prostě říkáte, že to neetický, že to je špatně.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Nejsme to my, kdo říká, že takový výzkum je neetický. Distancuje se od něj celá řada osobností z lékařské i vědecké obce včetně České neurologické společnosti. Nedávno jej odsoudila i etická komise ministerstva zdravotnictví.
Václav HOŘEJŠÍ, ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR

--------------------

Jestli je to skutečně metoda, která už někoho zachránila, někoho vyléčila, tak tomu bych potom docela rozuměl a možná bych toleroval i to, že je to zaplacení, že je na hraně zákona, nebo že, že to je něco, co, s čím se normálně nepočítá. Ale pokud je to metoda, o které, u které neexistuje žádný nebo prakticky žádný případ na světě, že by někomu pomohla, tak si myslím, že to je naprosto neetické.
Jiří ŠIMEK, etická komise Ministerstva zdravotnictví ČR

--------------------

Přiznám se, že když jsem k té věci přistupoval, tak jsem větší vinu viděl na straně těch pacientů. Že čekají pomoc z té strany, z které by měli vědět, že nepřijde.

Dnes docházím k závěru, že možná větší díl zodpovědnosti je přece jenom na tom odborníkovi, na tom lékaři, který nabízí určitou metodu, no, a na tom vědeckém týmu, který tu metodu připravuje a realizuje.


Pavel HOBZA, Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR

--------------------

Ano. Rozhodně se nesmí stát, nesmí stát, že v tomto, v tomto biomedicinálním výzkumu by se pacient měl začít finančně podílet.

Pacient samozřejmě prodá dům, rodina prodá dům, ale pak se ukáže, že stejně zemře. A může to udělat potom řetězovej efekt, řetězovej efekt dalších aplikací. Na to se musí říct od začátku jednoznačně ne. To není možné. Vemte si to neskonalý utrpení těch lidí, a nejenom těch lidí, ale i jejich rodin. A brát si je jako rukojmí, rodiny jako rukojmí, to prostě nejde.


Lubomír KOPAL

--------------------

Když to bylo v rámci výzkumu, tak bych dal cokoliv, aby mi prodloužili život. To mi i řekli oba dva doktoři, že tím doplněním kmenových buněk si prodlužuju život. No, takže za to bych zaplatil cokoliv.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Šla byste třeba do toho znovu?
Milena ŠTREJBAROVÁ

--------------------

Určitě.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Proč?
Milena ŠTREJBAROVÁ

--------------------

Naděje.
Daniel VAŠÁK

--------------------

Nejhorší je sledovat ostatní. Neni to to, co zažívám já, ale lidi kolem mě. Mně nikdo neumře.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka

--------------------

Dan Vašák kromě dávky kmenových buněk v klinické studii v Motole podstoupil ještě dvakrát aplikaci kmenových buněk na Ukrajině. Posléze je chtěl ještě od společnosti Bioinova, od týmu paní profesorky Sykové. Svoje rozhodnutí nakonec změnil a další terapii neabsolvoval. Před pár týdny zemřel.

Lubomír Kopal vloni po našem natáčení podstoupil svou druhou aplikaci kmenových buněk, tentokrát v Teheránu. Letos na jaře šel na terapii potřetí. Opět přes spolek Buněčná terapie a Bioinovu, opět za sponzorský dar sto padesát tisíc. V létě zemřel. Štrejbarům byla údajně nabízena Bioinovou ještě druhá terapie kmenovými buňkami. Z finančních důvodů ji odmítli. Paní Štrejbarová stále žije.

Bomba made in Prague

Marek WOLLNER, moderátor

--------------------

Když před šedesáti lety na poště v západoněmeckém Mnichově zabila exploze slovenského separatistického politika Matúše Černáka, komunistický tisk tvrdil, že se Černák stal obětí boje mezi znesvářenými exilovými skupinami. Exulanti byli ale přesvědčeni, že za atentátem stojí československá tajná služba. Tuto teorii po roce 1989 podpořila řada nepřímých důkazů. Badatel Radek Schovánek teď našel na stránkách americké rozvědky odtajněné dokumenty, z nichž plyne, že za vraždou měla stát StB. O pozadí a důvodech atentátu na Matúše Černáka natáčel Karel Vrána.


Boris ČERNÁK, syn Matúše Černáka

--------------------

Po roce 1989 jsem dostal návrh, aby otcovy ostatky byly převezeny na Slovensko. A současně s tím jsem obdržel také předměty, které nesou stopy atentátu. Jsou to hodinky, které měl otec v tu chvíli u sebe. A jsou to úlomky brýlí, které nosil.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

5. července 1955, těsně před patnáctou hodinou, se poštovním úřadem v mnichovské Agnesstrasse rozlehl ohlušující výbuch. Zraněno bylo dvanáct lidí, na místě zůstali dva mrtví. Čtyřiasedmdesátiletá Němka Jossepha Nigel a slovenský exilový politik Matúš Černák. Ten si sem přišel vyzvednout balíček. Netušil, že je v něm nastražená bomba. Na den atentátu vzpomíná blízký Černákův spolupracovník, devadesátiletý neslyšící Milan Ďurica.
Milan S. ĎURICA, spolupracovník M. Černáka

--------------------

Pokaždé, když jsem jel do Německa, zastavil jsem se v Mnichově a pochopitelně, když to stihnul, přišel pro mě na nádraží. Zastavili jsme se obyčejně na poště. A tehdy se mi stalo, že když jsem přijel z Padovy do Milána, ujel mi vlak do Mnichova. Tak jsem dorazil o pár hodin později a našel jsem ho mrtvého.
Boris ČERNÁK, syn Matúše Černáka

--------------------

Na podzim roku 55, když jsem odcházel ze školy, tak mě odchytil nějaký mladý muž a řekl mi, že tam jsou dva páni, kteří chtějí se mnou mluvit. Představili se jako důstojníci StB. Mluvili česky. A žádali ode mě, abych se ucházel o majetek, který zůstal po otci.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

Německá policie po pachateli atentátu zahájila usilovné pátrání. Nabízely se dvě verze. Buď šlo o souboj znesvářených exilových skupin, nebo o práci československé tajné služby.
Milan S. ĎURICA, spolupracovník M. Černáka

--------------------

Že nás pražské tajné služby sledují, to jsme všichni věděli. Vždyť jaký by to byl stát, aby nechránil svoji státnost.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

Jaký by měl československý komunistický režim důvod zavraždit Matúše Černáka? Podívejme se na životopis této rozporuplné postavy našich dějin.
Ivan KAMENEC, historik, Historický ústav SAV

--------------------

Do politiky vstoupil v 38. roce, v tom dramatickém období. A dokonce se stal jako relativně mladý člověk členem Syrového vlády.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

Připomeňme, že v této době Československo čelilo Hitlerovým požadavkům na odstoupení Sudet. Slovenská Hlinkova ľudová strana, za niž Černák ve vládě usedl, pak nárokovala okamžitou autonomii Slovenska. S tímto požadavkem se Černák obrátil na prezidenta Beneše.
Ivan KAMENEC, historik, Historický ústav SAV

--------------------

Vláda v čele se Syrovým to odmítla a Matúš Černák na to reagoval demisí.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

V březnu 1939 nacistická vojska obsazují české země a na Slovensku vzniká samostatný Slovenský štát. Černák se jako známý germanofil stává velvyslancem v Berlíně. Nacistické Německo je nejbližším spojencem nového státu. Slovenští vojáci se po boku německých účastní tažení proti Polsku a později proti Sovětskému svazu. To zachytil propagandistický film Od Tatier po Azovské more.
/ Ukázka /
Ivan KAMENEC, historik, Historický ústav SAV

--------------------

Byl při podpisu nebo i jedním z iniciátorů mnohých těch bilaterálních slovensko-německých dohod.
Boris ČERNÁK, syn Matúše Černáka

--------------------

Z Berlína si pamatuju jen tolik jako dítě, že každý večer byly nálety. A chodilo se do krytu do podzemí. A když jsme vycházeli ven, že bylo nebe červené.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

Po válce byl Matúš Černák za svou činnost v době Slovenského štátu odsouzen k nízkému trestu, třem letům vězení.
Boris ČERNÁK, syn Matúše Černáka

--------------------

Po propuštění z vězení se uchýlil k bratrovi Stanislavovi do Turčianských Teplic. Tam jsem chodil půl roku do školy. A další půl rok spolu s ním jsme byli v Skleném u otcovy sestry.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

V prosinci 1948 Matúš Černák mizí. Státní bezpečnost po něm vyhlašuje pátrání.
Boris ČERNÁK, syn Matúše Černáka

--------------------

Jeho nutili ke spolupráci s StB, s tím, aby sledoval některé tehdejší slovenské politiky a podával zprávu o tom. A on řekl, že na to potřebuje nějaký čas. A v tom čase se mu podařilo překročit hranice a odejít.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

Po emigraci se Matúš Černák nakonec usazuje v bavorském Mnichově.
Matej MEDVECKÝ, historik, slovenský Vojenský historický ústav

--------------------

Stal se brzy v podstatě předsedou německé pobočky Slovenské národní rady v zahraničí. A nutno dodat, že ta německá pobočka byla jedna z nejvýznamnějších, protože v Německu žilo strašně moc Slováků.
Milan S. ĎURICA, spolupracovník M. Černáka

--------------------

Oba jsme pracovali na tom, abychom slovenskému národu pomohli dosáhnout co největší národní svobody a takové vlády, kterou by si vytvořili Slováci. Československo pro nás byl umělý stát a dějiny nám daly za pravdu.
Ivan KAMENEC, historik, Historický ústav SAV

--------------------

Ten západ jejich podporoval ne protičeskoslovenské, ale spíš protikomunistické akce.
Matej MEDVECKÝ, historik, slovenský Vojenský historický ústav

--------------------

Černák za Slovenskou národní radu podepsal i se Sudet..., Sudetendeutschland Landschaftem i s Karpatendeutschland Landschaftem jakousi smlouvu o přátelství, nebo nevím přesně, jak to nazvat, kde teda deklaroval, že ve svobodném Slovensku budou samozřejmě Němci, kteří byli vyhnaní, vítáni zpět.
Ivan KAMENEC, historik, Historický ústav SAV

--------------------

A to bylo pro československou tehdejší politiku, to bylo jak sůl do očí.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

7. července 1955 Matúši Černákovi na mnichovské poště vybuchuje v rukou balíček. Vyšetřování německých úřadů nakonec nikam nevede. Až po roce 1989 se objevují dokumenty naznačující roli Státní bezpečnosti.
Prokop TOMEK, historik, Vojenský historický ústav

--------------------

V Československu byl vyroben výbušný balíček, který byl dopraven do snad Rakouska. Mělo to jít tedy přes Vídeň tehdy. A ten balíček byl předán jednomu z agentů rozvědky, který byl německé národnosti, tomu agentu Berthelotovi.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

Agent Berthelot byl německý občan Kurt Baumgartner, který pracoval pro československou rozvědku. Mimo jiné rozesílal na emigrantské spolky na západě balíčky s různými dezinformačními materiály, které měly za úkol exil rozeštvávat. Svazek agenta Berthelota je bohužel zničený. Ve spojení s Berthelotem se objevují jména dvou estébáků, příslušníků komunistické rozvědky. Prvním je Lubomír Kubíček, krycím jménem Kaucký.
Prokop TOMEK, historik, Vojenský historický ústav

--------------------

Podle údajů v jeho personálním spisu byl právě v té době odměněn poměrně vysokou finanční částkou za úspěšnou akci proti nepřátelům státu v zahraničí.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

Druhým mužem je důstojník rozvědky a její pozdější rezident v Holandsku Rudolf Baloun.
Prokop TOMEK, historik, Vojenský historický ústav

--------------------

Já jsem se s ním setkal vlastně jenom v souvislosti s tím krycím, s tím konspiračním bytem, kde bydlel ten agent Berthelot. A přímo v souvislosti s tou vlastní akcí nikoliv. Ale teď v tom dokumentu, který jsem dostal nyní k dispozici z těch amerických zdrojů, tam on vystupuje, že se přímo té, té akce zúčastnil.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

Zdroje, které Prokop Tomek zmiňuje, jsou odtajněné dokumenty americké výzvědné služby CIA z roku 1959, které objevil Radek Schovánek z Centra pro dokumentaci totalitních režimů.
Radek SCHOVÁNEK, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů

--------------------

Americká zpravodajská služba v roce 59 disponovala vysok..., vysoce postaveným informátorem na československé ambasádě ve Vídni, který informoval o vraždě Matúše Černáka, a tyto informace se dle archivu potvrdily jako pravdivé.
redaktorka /citace: CIA/

--------------------

"Česká tajná služba vyhodila do povětří Matúše Černáka. Operaci vymyslel a provedl Rudolf Baloun. Bomba vyrobena v Praze byla Balounem doručena neznámému agentovi, možná Němci."
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

My dnes víme, že šlo o již zmíněného Kurta Baumgartnera alias agenta Berthelota.
redaktorka /citace: CIA/

--------------------

"Byl tam i třetí muž, pravděpodobně Lubomír Kubíček z Prahy."
Prokop TOMEK, historik, Vojenský historický ústav

--------------------

K tomu dokumentu bych mohl říct asi tolik, že je zřejmě nejpřímějším a nejpodstatnějším důkazem, který vlastně ukazuje, že pachatelem toho atentátu byla skutečně rozvědka.
Karel VRÁNA, redaktor

--------------------

A myslíte si, že třeba v tý otázce samostatného Slovenska, že nakonec dala otci ta historie za pravdu?
Boris ČERNÁK, syn Matúše Černáka

--------------------

Domnívám se, že toto je ta lepší cesta, protože v podstatě ty vztahy mezi Českou republikou, Slovenskou republikou a stejně mezi Čechy a Slováky, se podstatně zlepšily.
Marek WOLLNER, moderátor

--------------------



Víc se do našeho vysílacího okna nevejde, zavíráme, ale budeme se těšit zase příště. Díky za pozornost a hezké dny, pokud to půjde.


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©kagiz.org 2016
rəhbərliyinə müraciət