Ana səhifə

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta


Yüklə 0.55 Mb.
səhifə6/19
tarix10.06.2016
ölçüsü0.55 Mb.
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   19

SPECIFIKA ROZTROUŠENÉ SKLERÓZY



    1. Vymezení pojmu roztroušená skleróza mozkomíšní

Roztroušená skleróza mozkomíšní je uváděna pod zkratkou RS, někdy zvaná sclerosis cerebrospinalis multiplex se zkratkou SM nebo ji můžeme najít pod anglickou zkratkou MS - multiple sclerosis v překladu také mnohočetná skleróza. Někdy je RS popisována jako chronické autoimunitní onemocnění. Jedná se o demyelizační chorobu, řadí se mezi degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy. Jde o prvotně získané organicko-neurologické onemocnění. RS není smrtelná, nakažlivá, nezasahuje inteligenci jedince.

Centrální nervová soustava je tvořena neurony. Každý neuron je spojen axony neboli synapsemi. Neurony jsou nositeli nervových signálů a jsou chráněny myelinovou pochvou. Jedná se o proteinovou a tukovou izolační látku. Když je myelin nebo nervové vlákno poškozeno, impuls z mozku a do mozku není přenesen správně. Pokud se tedy
v centrální nervové soustavě vytvoří zpráva o tom, že chce jedinec pohnout rukou, pohyb je nekoordinovaný a pomalý. Mohou být změněné pocity vnímání těla. Poškozen bývá nejen myelin, ale také bílá hmota, která obaluje nervová vlákna. (ROSKA – česká MS společnost, [online], 2007 [cit. 2007]; Havrdová a kol., 1999; Havrdová a kol., 2004)
Liberdová (2002, s. 11): „Myelinovou pochvu má okolo sebe každý nervový vodič. Představuje izolaci, při jejíž ztrátě jsou nervové impulsy zpomalené nebo
se podél postižených vláken ztrácejí. (příloha č. 3)

Když mají nervová vlákna nedostatečnou nebo špatnou funkci, nepřijdou vzruchy z příslušné oblasti mozku ke kůži, očím nebo jiným smyslovým orgánům


a informace od nich zpět. To se projeví jako tuhnutí nebo ztráta vnímání tepla v určitých oblastech těla, obtíže při vidění a podobně. Ukazuje se, že těmito senzorickými potížemi trpí spíše lidé vyššího věku.“
Minden, Frankel (2005, s. 5): „Zatímco poprvé se takto poškozená mozková tkáň může zahojit a normální funkce se může obnovit (tomu se říká remise), časem
se může vytvořit jizva (nazývaná plaka), která trvale zasahuje do motorické (hybné)
a smyslové kontroly. Poškození myelinové pochvy se může odehrát kdykoliv a ovlivňuje jakoukoliv část mozku nebo míchy. Tato nemoc se nazývá roztroušená skleróza, protože místa, kde se vytvářejí tyto plaky, jsou roztroušena po celém mozku
a míše.“

Některá nervová vlákna myelinový obal nemají. Jsou to vlákna, která předávají informace například ke žlázám a vnitřním orgánům. Myelinem jsou obalena vlákna, která potřebujeme, aby vedla vzruch rychle, tedy ke svalům. V důsledku zánětlivých změn v bílé hmotě centrální nervové soustavy dochází k rozpadu myelinového obalu


a tím i k porušení obnažených nervových vláken. Vlákno, kterému se myelinový obal rozpadne, není schopno přenést vzruch. (ROSKA, Výroční zpráva 2004)

Symptomy
U každého pacienta s RS se objevují jiné příznaky. Závisí to na tom,
kde je ložisko demyelinizace v centrální nervové soustavě. Záleží i na dalším vývoji této nemoci. U někoho se totiž může projevovat stále stejně a při včasné diagnóze a léčbě může být poměrně příznivá budoucí prognóza. Není to však pravidlem. Projevy mají různou intenzitu a objevují se v odlišných intervalech u každého pacienta jinak.
Je známo několik typických příznaků, které lékaře a odborníky upozorní na to,
že by se mohlo jednat o roztroušenou sklerózu. Horší je, pokud se u pacienta objevují netypické popř. atypické příznaky pro tuto nemoc. (Havrdová a kol., 1999; 2004; 2006)

Zánět očního nervu je typickým příznakem pro RS. Oční lékař by tedy měl automaticky poslat pacienta na vyšetření k neurologovi. (Havrdová a kol., 1999; 2004; 2006)
Podle Havrdové a kol. (2004) a Lenského (2002) má pacient se zánětem očního nervu obtíže jako je mlhavé vidění. Dále výpadky zorného pole, ztrátu schopnosti rozlišovat barvy nebo oslepnutí na jedno oko, ve vzácných případech i na obě oči.
Často bývá pohyb oka doprovázen bolestí, která je zapříčiněna tím, že je oční nerv nateklý. Obtíže někdy mohou zmizet bez následků, jindy mohou přetrvávat dlouhodobě. Objevuje se také nystagmus neboli mimovolné pohyby očí. Obtíže se mohou zhoršovat v horku, na slunečním světle, po požití alkoholu, kouření, při stresu nebo po zvýšené fyzické námaze.

Pacient také trpí poruchami hybnosti a to zejména na dolních končetinách, poruchami rovnováhy, které jsou spojeny s pocity závrati. Pacient pociťuje brnění neboli parestezie, mravenčení, křeče, tuhost, oslabení nebo parézu, neohebnost,


pocity pálení a necitlivost, změny nebo výpadky citlivosti zejména v končetinách.
Za tyto obtíže je zodpovědný mozeček, který je centrem motoriky.

A v neposlední řadě se objevují psychické problémy: deprese, rozmrzelost, únava, poruchy soustředěnosti, změny nálad a celková emoční labilita. Někdy pacienti uvádí poruchy krátkodobé paměti. Často je obtížné odlišit, zda se jedná o skutečné symptomy nebo jde o reakce na zjištění diagnózy.

Symptomem RS je i inkontinence nebo imperativní močení, což je nutkání k častému močení. Na druhou stranu je to i retence, pocit neúplného vymočení. Objevuje se porucha nervového řízení močového měchýře a střev. Odborně jsou tyto obtíže nazývány sfinkterové obtíže. Sfinkter je tedy název svěrače, který ovládá vyprazdňování stolice a moči. Stolice bývá nepravidelná, pacienti často trpí zácpou.

Formy
Vágnerová (1999) rozděluje RS na fázi nespecifických příznaků,
fázi rozvinutého onemocnění a fázi chronicko-progresivní. Podle Havrdové (2005),
má RS čtyři základní typy průběhu. Jedná se o průběh relaps-remitentní, což je stádium atak a remisí. Dále je to chronicko-progresivní průběh, který je někdy nazýván sekundárně progresivní. Primárně progresivní průběh a poslední je relabující-progredující stádium. Je možné dělit RS i na maligní a benigní stádia, ale tyto termíny se již příliš nepoužívají a jsou nepřesné.
Havrdová (2005, s. 22): „U 85 % pacientů začíná onemocnění vznikem ataky, která se v různém časovém období (dnů až měsíců) upravuje a je následována různě dlouhým obdobím remise bez nových klinických příznaků (ať již s reziduem po první atace nebo bez něj). Atakovité období trvá přibližně 5-15 let. Některé ataky mohou zanechat následky v podobě patologického neurologického nálezu nebo invalidity, některé se upraví zcela, většinou však během postupu nemoci ubývá schopnosti reparovat následky ad integrum, (příloha č.2). Zánětlivá aktivita na MRI bývá v relaps-remitentním období choroby nejvyšší.“
Průběh sekundárně progresivní neboli chronicko-progresivní se označuje jako pokračování období relaps-remitentního. Většině pacientů přejde v průběhu několika let (obvykle po 15-20 letech od počátečního vzplanutí RS) stádium nemoci
do této formy. Dochází k pozvolnému nárůstu invalidity, zmenšuje se svalová aktivita. U 40 % osob s RS se nemoc dostane do sekundárně progresivní formy. Zhoršení, ke kterému dochází během tohoto období, mívá trvalé následky. (Burnfield, 1998; Havrdová a kol., 1999; Havrdová, 2005)
Primárně progresivní průběh popisuje Havrdová (2005, s. 22-23) takto: „U tohoto typu průběhu je typické, že nejsou přítomny ataky, ale invalidita se vyvíjí pozvolna, většinou v podobě spastické paraparézy dolních končetin. Zdá se,
že patologicky jde o poněkud odlišný typ nemoci s menší přítomností zánětu a větší přítomností degenerativních změn na nervových strukturách i oligodendrocytech. Postihuje více mužů než žen a jeho vznik je častější v pozdním věku. (…)
Průběh relabující – progredující

Kromě neúplné úzdravy z atak je toto stadium charakterizováno progresí i mezi atakami. Zánětlivá i degenerativní aktivita nemoci je u tohoto typu choroby nejvyšší, často nemocné těžce invalidizuje během několika málo let.“



Příčiny
Není dosud známa jednoznačná příčina vzniku roztroušené sklerózy. Existuje
ale několik faktorů, které ovlivňují a zvyšují riziko výskytu RS. Mezi ně se řadí podle Havrdové hlavně věk, pohlaví, faktory prostředí, výživa, ale také genetické faktory.

Mezi faktory, které mohou vyvolat onemocnění, patří i vlivy, které zatěžují organismus, např. poruchy imunity nebo zvýšená fyzická námaha. RS bývá často diagnostikována po prodělání infekčního onemocnění, úraze nebo podchlazení. Nežádoucím vlivem může být stres, horečky, vlhko. Příčinou mohou být i anemie (chudokrevnost, nedostatek červených krvinek nebo jejich barviva hemoglobinu), cukrovka, porucha štítné žlázy. Mezi pacienty s RS je dvojnásobný počet kuřáků


než nekuřáků. (Havrdová a kol., 1999)

K propuknutí nebo zhoršení nemoci dochází v těhotenství, po porodu, v období „šestinedělí“ nebo při kojení. Je to v důsledku změny hladiny pohlavních hormonů


a vyšší psychické zátěže, která je s těhotenstvím spojena. (Havrdová a kol., 1999)
Podle odborníků je vznik RS spojen i s výživou člověka. Je dokázáno, že pokud člověk jí velké množství uzenin, má větší šanci na onemocnění RS. Je naopak žádoucí, aby součástí jídelníčku byly mořské ryby, obsahující velké množství vitamínu D
a 3-omega nenasycené mastné kyseliny, které pomáhají zabránění vzniku RS.

V České republice má roztroušenou sklerózu podle literatury okolo 10 až 13 tisíc obyvatel. Ve světě je to asi 2 500 000 lidí. Vyskytuje se více u mužů, podle literatury


v poměru 3:2.

RS se objevuje až ve vyšším věku, a to z kauzálních důvodů.


Jedná se o demyelinizační onemocnění a u jedince se myelinová pochva a nervové buňky v centrální nervové soustavě stále obnovují, mění a rostou až do ukončení
jeho vývoje. Proto bývá diagnostikována nejčastěji okolo 20. – 40. roku života,
ale začátek nemoci může být dříve či později. Odborníci se v názorech na určení věkové hranice vzniku RS různí.

Nejvíce se RS vyskytuje v mírném pásmu. Jednou z příčin výskytu může být vir, který se vyskytuje pouze v mírném pásmu. Organismus člověka získává vitamin D konzumací tučných mořských ryb, některých cerealních výrobků a margarinů


nebo účinkem slunečního světla. Vitamin D je důležitý pro stavbu kostí a pro funkci imunitního systému. Takže se podle výzkumů RS vyskytuje méně v přímořských oblastech, (příloha č. 4). (Havrdová a kol., 2004)
Burnfield (1998, str. 17-26) a Lenský (2002, s. 46-54) píší, že se RS vyskytuje více u lidí žijících v Evropě. Podle výzkumů je také vyšší procentuální zastoupení osob s RS v Anglii, Skandinávii, severní části Spojených států, Belgii, Německu, ČR, Polsku nebo Švýcarsku. Naproti tomu se RS vyskytuje velmi vzácně v Jižní Africe, Asii
nebo Jižní Americe.
Burnfield (1998, s. 23): „Studie ukázaly, že pokud někdo emigruje z Anglie
do Jižní Afriky před patnáctým rokem věku, riziko onemocnění ereskou je mnohem menší, než kdyby zůstal v Anglii. Na druhé straně, jestliže někdo emigruje po patnáctém roce věku, odnáší si s sebou i zvýšené riziko onemocnění ereskou. Tato studie je dalším důkazem, že faktor prostředí je u eresky nutno brát v úvahu tak jako faktor genetický. Jinými slovy, něco se musí odehrát u lidí před patnáctým rokem života, co rozhodne, zda budou či nebudou vystaveni většímu riziku výskytu této nemoci.“
Globálně možno říci, že RS ubývá směrem od pólů k rovníku, na naší polokouli směrem jižním, u protinožců zrcadlově směrem k severu. (…) Klasické studie udávaly, že evropští přistěhovalci onemocní v Jihoafrické republice desetkrát častěji než místní domorodci (Lenský, 2002, s. 47, 51).
Migranti však nejsou vhodným vzorkem populace pro měření výskytu nemocí, neboť existuje mnoho faktorů ovlivňujících výzkum. Je nutné brát v úvahu války, katastrofy, dispozice věku, pohlaví, výživu, ekologii společnosti a mnoho dalších. (Burnfield, 1998)


1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   19


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©kagiz.org 2016
rəhbərliyinə müraciət