Ana səhifə

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy


Yüklə 0.5 Mb.
səhifə4/7
tarix22.06.2016
ölçüsü0.5 Mb.
1   2   3   4   5   6   7
7 Abstrakce – nové pojetí obsahu
Když lidé obecně mluví o abstraktním umění, jsou většinou přesvědčeni, že tato novodobá tvorba, nerespektující žádná estetická pravidla, naprosto skoncovala s tradicemi a neusiluje o nic jiného než šokovat a pobuřovat. Situace je ale ve skutečnosti mnohem složitější: „…moderní umění stejně jako umění staré vznikalo jako reakce na určité problémy,“216 píše E. H. Gombrich a nezbývá nám nic jiného než souhlasit.

Umělci 20. století netvoří jen tak nahodile, naopak zcela vědomě uvažují o reprezentaci a vzhledu. Je nesporné, že experimentují s tvary, se světly a stíny či s barvami, to ale nevylučuje to, že nad svými díly přemýšlejí, uvažují a vědomě přetvářejí realitu.

I abstraktní umělci pracují s přírodou, jak jsme již výše zmínili, neznázorňují ji ovšem přímo tak, jak se jeví nám, snaží se naopak zachytit cosi tajemného, skrytého. Nechávají pak na samotném vnímateli, aby jejich dílo interpretoval tak, jak sám uzná za vhodné.

A právě v tom spočívá síla moderního umění, v tomto inovátorství, které nenutí malíře k předepsané tvorbě, nevyžaduje přesnou reprezentaci a identické znázornění viděného. Abstrakce není předem daná. Jak říká Kandinskij „umění je svobodné, a se slovy jako „muset“ proto zcela neslučitelné.“217 Jedná se spíše o neviditelnou originální tvorbu, která ovšem má svůj vlastní obsah, svoje vlastní téma. Ať už si připomeneme slova jakéhokoli moderního umělce, jehož dílo jsme tady rozebírali, musíme uznat, že o neobsahovosti nemůže být řeč. Mondrian píše: „Abstraktně-reálný život již není výlučně přírodním životem, a přece není nepřírodním. Také není životem výlučně duchovním, a přece je ono duchovní obsahem“218, Klee doplňuje: „Naše bušící srdce vede nás do hloubky k prapůvodním podstatám. […] Pak se stanou kuriozity realitami, realitami umění, rozšiřujícími život dále, než se obvykle zdá. Neopakují totiž viděné více nebo méně temperamentním způsobem, ale činí viditelným to, co bylo spatřeno v hloubi“219 a Kupka dodává: „…umělecké dílo vycházející ze srdce nás přitahuje a poutá více než malovaný nebo modelovaný výtvor, jenž se jeví příliš rozumový.“220

Abstraktní malba opravdu vychází z duše, je živá, neumírá. Neznázorňuje totiž pouze přítomnost, ale hledí kamsi dál, za věčný horizont. Nepřetržitě sama sebe komentuje, tvoří si vlastní interpretaci, a to ne jen textem, ale i tvarem a barvou. Abstrakcionisté nehledají smyslovou přítomnost, používají ji jen na to, aby upozornili na nedostatečnost ducha, na nedoceněnost myšlenek. Nepřestávají zkoumat svoje díla a pokouší se skrze ně najít sebe samé. J. F. Lyotard výstižně podotknul, že moderní malíři vlastně daleko více myslí, než vidí: „…nepoužívajú svoje oko ani divákovo oko preto, aby sa potěšilo pohľadom, ale aby ho prekvapili tým, že nenájde nič, čo by sa dalo vidieť, a bolo nútené pýtať sa, ako a prečo je to tak. A aby spoznali, že ani oni sami o tom nič nevedia.“221 Abstraktní umění je nesporně velmi komplikované, a těžko definovatelné, přesto je obsahovost jeho podmínkou. Práce na díle totiž není pouhým sestupem k myšlenkám a emocím, ale i výstupem k prázdnotě, podlehnutím nekonečným možnostem, obrazcům, které se vynořují a opětovně mizí, protichůdným voláním i nejjednodušší vizí. „…ak obraz ukrýva niečo, čo presahuje akúkoľvek skúsenosť, akúkoľvek formálnu, ikonografickú, ikonologickú, štruktúru a inú analýzu, každý komentár, znamená to, že v mechanizme jeho stôp, ktorý je skrytý v kompozícii alebo dokonce vygumovaný príchodmi a odchodmi ľútosti, znak života, ktorý prinútil položiť ceruzku, pretrváva.222

Obsah je tak těsně spjatý s dílem, je doslova vtisknutý do plátna, ovšem jeho interpretace nemusí být vždy naprosto jednoznačná. Obsahovostí – v případě moderního malířství - rozumíme totiž jakousi sílu, která přetváří nepoznané na nám tolik známé, činí faktickým to, co bylo skryto hluboko v podvědomí, ale také duchovní odraz či záblesk prapůvodních podstat. Bezpochyby je ale obsah opřen o poznání, dává dílu možnost tiše komunikovat a promlouvat, dává mu možnost existovat.



Závěr
Tato práce předkládá nejprve teoretický rozbor abstraktního umění, zaměřuje se na jeho principy, tendence a problematiku zobrazení. Rozvržení práce nabízí náhled na hlavní motivy moderních maleb, jimiž jsou zachycení univerzálna, absolutna, nekonečna, kosmu či prázdnoty. Dále shrnuje postupy malířů při přetváření reality a upozorňuje na nejednoznačnost zobrazení.

Další kapitoly jsou věnovány obecné problematice obsahovosti. Je jasně poukázáno na to, že abstraktní díla nejsou jen čistě formální, že mají i svůj skrytý, i když ne příliš jasný smysl. Ten vychází - především u evropských umělců 20. století – z touhy pochopit a poukázat na duchovnost, u Američanů pak na metafyzičnost. Je také nastíněna rozporuplnost interpretací, která je jasně ovlivněna dobovým kontextem, společenským postavením či subjektivními aspekty.

Současně práce nabízí náhled na tolik diskutovanou hru linií a barev v abstraktním malířství a na konkrétních případech demonstruje přeměnu zobrazované skutečnosti. Ta je nově formována téměř neustále, většina moderních umělců si na přetvoření světa zakládala, smyslem nebylo zachycení reality v takovém stavu, v jakém se nám jeví, ale v takovém, v jakém by se měla jevit. Důležitým prvkem se stal styl, vznešenost a intuice.

Hlavní a nejdůležitější část celé práce je věnována podrobnému zkoumání děl abstraktních malířů, vybraná díla jsou představena metodou typologickou, je poukázáno na jejich hlavní rysy, výrazné motivy a specifické danosti, které jsou ovlivněny jak filosofickou situací té doby, tak samotným myšlením umělce. Na základě srovnání několika tezí teoretiků, kunsthistoriků a samozřejmě i samotných autorů moderních děl je nastíněn význam obsahu, který se u jednotlivých umělců pochopitelně liší. Je vidět, že Piet Mondrian se ve své podstatě snažil zachytit věčné pravdy a chtěl se dopracovat k znázornění absolutna, Vasilij Kandinskij nekladl naopak tak velký důraz na tvar, ale především na kolorit, František Kupka viděl podstatu tvorby v zachycení dynamičnosti kosmu, Paul Klee v novém pojetí reality a Kazimir Malevič v zobrazení nekonečna. Poukázáno je také na tvorbu amerických abstrakcionistů, kteří si obzvlášt stáli za tím, že jejich tvorba nepostrádá obsah. Díla umělců obou moderních vln jsou nepřímo zkonfrontována a je nastíněna jejich formální i obsahová odlišnost.


Práce tedy přináší základní vymezení a identifikaci pojmu obsahu, díky určitým paralelám a rozdílům interpretací je přiblížen smysl této nefigurativní a nezobrazivé tvorby, do jisté míry je objasněno, co tato díla vyjadřují a na co reagují. Zároveň se otevírají možnosti dalšího badání, které by zmapovaly problematiku obsahovosti v širším a obsáhlejším kontextu, na obsah, jakožto na jednu ze základních složek výtvarného díla je totiž možné nahlížet z mnoha hledisek a je možné ho poměřovat a porovnávat dle variabilních měřítek.


Resumé
Tato práce se primárně zabývá zkoumáním pojmu obsahu a to především v abstraktním malířství. Podrobně je popsán přechod od figurativního malířství k nefigurativnímu, rozchod s mimesis a skoncování s tradicemi reálného zobrazení.

Od obecné roviny přechází autor ke konkrétnímu výkladu moderních děl. Zabývá se hlavně problematikou vnitřní podstaty znázornění, přetvoření reality a bytí či vyjádření duchovnosti a citu. Následující část práce je věnována jednotlivým abstraktním malířům, přičemž se pozornost upíná na obsahovou stránku jejich děl. V této části je rozebráno několik maleb, je poukázáno na různé shody a nesrovnalosti co se vizuální stránky týče, včetně rozdílných interpretací.

Představena jsou některá díla Pieta Mondriana, Vasilije Kandinského, Kazimira Maleviče, Paula Klee, Františka Kupky a Marka Rothka, zevrubně je ale pozornost věnována i ostatním abstraktním malířům. Tato část pojednává o tom, co tyto abstraktní malby vyjadřují, jak je možné jejich náměty uchopit a kde je v těchto výtvorech možné spatřit stopy po reálné skutečnosti. Je upozorněno na nesprávné pochopení záměrů některých malířů, je zmíněno, že obsah díla tvoří u každého z nich něco mírně odlišného a je objasněno, co si pod tímto pojmem každý z nich představoval. V kontextu obsahu je zkonfrontováno Mondrianovo znázornění univerzálna a Kandinského touha po vyjádření skrze barevnost, Malevičova jasná cesta do temného éteru a Kupkova oddanost kosmu, Kleeovo nové uchopení skutečnosti a Rothkovo vyjádření prázdnoty a nicoty.

Práce se také okrajově dotýká psychologie a zasahuje až k dekonstruktivistické a postmoderní filosofii, na několika řádcích se proto také pojednává o smyslu moderního umění vůbec a o skryté významovosti.

Celá práce tedy v podstatě rozebírá úlohu obsahu v abstraktním malířství z hlediska vize samotných umělců i současných teoretiků. Obsah tedy bezesporu náleží k modernímu umění a tvoří jeho nedílnou součást, a to i přesto, že je často špatně identifikovatelný či uchopitelný.
Summary
This thesis primarily deals with examining a concept of the contents, especially at abstract art. The transition from figurative to nonfigurative art, split-up with mimesis and ending with the tradition of real depiction are described in detail.

The author transits from general level to actual interpretation of a modern piece. She mainly deals with the problems of inner nature of illustration, transformation of reality and existence or expression of spirituality and emotions. The following part of the thesis is dedicated to individual abstract painters and the attention is turned to the content feature of their works. Several pieces are analysed in this part of the thesis and there are also made references to different agreements and incongruities regarding visual sides, including various interpretations.

Some pieces by Piet Mondarian, Vasilij Kandinskij, Kazimir Malevič, Paul Klee, František Kupka and Marek Rothko are introduced here. The attention is also thoroughly dedicated to the other abstract painters. This part deals with the expression of these pieces, how we can understand their themes and where it is possible to appear some marks of their reality. Wrong understanding of the intention of some painters is pointed out here. Here is also mentioned that the content of the piece creates something a little bit different at everybody of them and here is also explained what each of them imagined at this particular term. Mondarian’s depiction of universalism and Kadinskij’s yearning for expression through colourfulness, Malevič’s clear way to dark ether and Kupka’s devotion to the universe, Klee’s new hold of reality and Rothko’s expression of emptiness and vanity are confronted with the context of content.

The thesis also partially concerns psychology and even infringes deconstructivist and postmodern philosophy. This is the reason why it shortly considers the sense of modern art in general and secret meaning as well.

Essentially, the whole thesis discusses analyses the role of content in abstract art from the point of view of the painters themselves and also the contemporary theorists. It means that the content indisputably belongs to the modern art and creates its indivisible part in spite of that it is often problematic to identity or hold it.

Použitá literatura
APOLLINAIRE, G. Pásmo. Praha: Protis, 2005. 30 s.
BECKETT, W. Toulky světem malířství. Praha: Fortuna Print, 2001. 400 s.
BECKETT, W. 1000 nejkrásnějších obrazů historie. Praha: Knižní klub, 2001. 512 s.
BERNARD, E. Moderní umění. Praha: Paseka, 2000. 143 s.
BROŽEK, J. Obrazy a barva. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta UJEP, 1993. 69 s.
CARMEAN, E. A., Jr. Mondrian: the diamond composition. Washington: National Gallery of Art, 1979.
CLAIR, J. Úvahy o stavu výtvarného umění: kritika modernity; odpovědnost umělce: avantgardy mezi strachem a rozumem. Brno: Barrister&Principal, 2006. 226 s.
DANTO, A. C. After the end of art: contemporary art and the pale of history. Princeton, N. J.: Princeton University Press, 1997. 239 s.
DEBICKI, J. a kol. Dějiny umění. Praha: Argo, 2001. 319 s.
DERRIDA, J. Tradice vědy a skrývání smyslu: komentář k Husserlovu Původu geometrie. Praha: Oikoymenh, 2003. 163 s.
EDWARDS, S.; WOOD, P. Art of Avant-gardes. New Haven: Yale University Press, 2004. 462 s.
ELKINS, J. Proč lidé pláčou před obrazy. Praha: Academia, 2007. 214 s.
Encyklopaedia Universalis. Corpus 7. Tacite – trust. Paris: Encyklopaedia Universalis, 1992.
FILIP, D. Doslov. In Abstrakce a vcítění. Praha: Triáda, 2001. 150 s.
FREELAND, C. Teorie umění. Praha: Dokořán, 2011. 190 s.

GOETHE, J. W. Smyslově-morální účinek barev. Hranice: Fabula, 2004. 111 s.


GOLDING, J. Cesty k abstraktnímu umění. Brno: Barrister&Principal, 2003. 223 s.
GOMBRICH, E. H. Příběh umění. Praha: Argo, 1987. 683 s.
GOTTLIEB, L. Malířství 20. stol. Praha: Rebo Production, 1996. 200 s.
HEGEL, G. W. F. Fenomenologie ducha. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960.
HENCKMANN, W.; LOTTER, K. Estetický slovník. Praha: Svoboda, 1995. 229 s.
KANDINSKIJ, V. Bod, linie, plocha. Praha: Triáda, 2000. 191 s.
KANDINSKIJ, V. O duchovnosti v umění. Praha: Triáda, 2009. 133 s.
KLEE, P. Čáry. Praha: Odeon, 1990. 171 s.
KLEE, P. Pedagogický náčrtník. Praha: Triáda, 1999. 73 s.
KULKA, J. Psychologie umění. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 453 s.
KUPKA, F. Tvoření v umění výtvarném. Praha: Brody, 1999. 267 s.
LAMAČ, M. František Kupka. Praha: Odeon, 1984. 84 s.
LAMAČ, M. Myšlenky moderních malířů. Praha: Odeon, 1989. 513 s.
LAMAČ, M. Paul Klee. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. 106 s.
LYOTARD, J. F. Čo maľovať? Bratislava: Petrus, 2000. 135 s.
LYOTARD, J. F. O postmodernismu. Praha: Filosofický ústav AV ČR, 1993. 206 s.
MALEVIČ, K. Suprematické zrcadlo – texty k bezpředmětnosti. Praha: Brody, 1997. 201 s.
MARKOVÁ, T. „Tvorba začíná vizí“ – františek kupka 1913. In Tvoření v umění výtvarném. Praha: Brody, 1999. 267 s.
MLÁDKOVÁ, M. Poznámky k okolnostem vzniku knihy františka kupky tvoření v umění výtvarném. In Tvoření v umění výtvarném. Praha: Brody, 1999. 267 s.
MONDRIAN, P. Lidem budoucnosti: studie k neoplasticismu. Praha: Triáda, 2002. 182 s.
PARRAMÓN, J. M. Teorie barev. Praha: Svojtka a Vašut, 1987. 112 s.
PARRAMÓN, J. M. Světlo a stín: světlo a stín v historii malířství: fyzikální a psychologické vlastnosti světla: obecné zásady: perspektiva z hlediska světla a stínu: kontrast, prostředí a praktická studie účinků světla a stínů. Praha: Jan Vašut, 1998. 111 s.
PECHAR, J. O postmodernismu, smyslu umění a právu na vlastní příběh. In O postmodernismu. Praha: Filosofický ústav AV ČR, 1993. 206 s.
PELÁNOVÁ, A. Paul Klee a Bauhaus. In Pedagogický náčrtník. Praha: Triáda, 1999. 73 s.
PLESKOTOVÁ, P. Svět barev. Praha: Albatros, 1987. 199 s.
POSPIZSYL, T. Abstrakce podle Pieta Mondriana. In Lidem budoucnosti: studie k neoplasticismu. Praha: Triáda, 2002. 182 s.
SMOLÍKOVÁ, N. Kupka, umělec, který předběhl svou dobu. In Tvoření v umění výtvarném. Praha: Brody, 1999. 267 s.
SOURIAU, É. Encyklopedie estetiky. Praha: Victoria Publishing, 1994. 939 s.
STURGIS, A. Jak rozumět obrazům. Praha: Slováry, 2006. 272 s.
ŠALDA, F. X. O předpokladech a povaze tvorby: výbor z kritického díla. Praha: Československý spisovatel, 1978.
ULRICH, G. Malé dějiny malířství. Praha: Orbis, 1971. 250 s.
VACHTOVÁ, L. K jiné realitě s univerzálním nárokem. In Tvoření v umění výtvarném. Praha: Brody, 1999. 267 s.
VIGUÉ, J.; BALLESTAR, V. B. Kresba. Čestlice: Rebo Production, 2005. 320 s.
VIGUÉ, J. Mistři světového malířství. Čestlice: Rebo Production, 2004. 480 s.
VOSKOVÁ, M. Velikáni výtvarného umění. Bratislava: Perfekt, 1996. 450 s.
WERNISCH, I. Básník Paul Klee. In Čáry. Praha: Odeon, 1990. 171 s.
WORRINGER, W. Abstrakce a vcítění. Praha: Triáda, 2001. 150 s.

Použité internetové zdroje
Abstract art – Wikipedia, the free encyklopedia. Wikipedia.org [online]. 2011. [cit. 1. května 2011]. Dostupné z:

1   2   3   4   5   6   7


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©kagiz.org 2016
rəhbərliyinə müraciət